Kruh přátel českého jazyka | Jan Wiendl a Josef Vojvodík: Interpretační cesty k básnické skladbě Jana Zahradníčka Znamení moci a české poezii přelomu 40. a 50. let 20. století

Anotace

Intenzivní prožitek dehumanizace světa, který básník Jan Zahradníček ve svém válečném díle i v titulech, které vydal bezprostředně po konci 2. světové války, reflektoval, stál v ostrém rozporu s masivní představou nutné rekonstrukce sociálního a politického uspořádání, které se řadě současníků jevily jako jediné možné východisko z válečné katastrofy. Radost z osvobození od nacionálně socialistického teroru vbrzku zastínily Stalinovy mocenské nároky ve střední a jihovýchodní Evropě, které hrozily uvrhnout společnosti těchto zemí pod sovětskou socialistickou diktaturu, stojící v nesmiřitelném rozporu s básníkovým vnímáním života a světa. Diskuse o vlastní socialistické kultuře, rozvíjené v krátkém období tzv. třetí republiky, se po únoru 1948 proměnily v tvrdou realitu ideologického diktátu a mocenského násilí, které jako by dávaly za pravdu Zahradníčkově poválečné skepsi v „pokrokové“ směřování československé poválečné společnosti, potvrzovaly jeho rezistenci vůči utopickým sociálním experimentům všeho druhu.

Právě skladby jako La Saletta a Znamení moci, ale také útlá sbírka Rouška Veroničina představují jedinečný soubor básnických děl, které v umělecky výsostné, myšlenkově konzistentní formě zakládají řadu výkladových otázek, souvisejících se vztahem poezie k problémům tajemství zla, dějin spásy, vyjádření naděje, angažovaného tvůrčího gesta apod.