Jak porozumět nizozemštině se znalostí němčiny a druhého hláskového posunu

Nizozemština je dnes úředním jazykem v Nizozemsku, Belgii, Surinamu, dále na několika karibských ostrovech a má tak celkově asi 24 mil. rodilých mluvčích po celém světě. Ze synchronního pohledu se jedná o pluricentrický jazyk s dvěma významnými centry: nizozemskými provinciemi Severní a Jižní Holandsko a s nizozemskojazyčnou částí Belgie – Vlámskem. Třebaže se často setkáme s označeními holandština či vlámština, ve skutečnosti se jedná spíše o označení nářečních skupin.

Nejen rozdíly mezi nářečími v dnešní době, ale především vývoj nizozemských nářečí a jejich vymezení vůči nářečím hornoněmeckým jsou ústředním tématem této přednášky. Cílem je přiblížit období po tzv. druhém posouvání hlásek, které rozdělilo německojazyčnou oblast na horno- a dolnoněmecká nářečí. V širším pojetí nebývají mezi dolnoněmecká nářečí počítána pouze ta na severu dnešního Německa, nýbrž i nizozemská nářečí. Ta se s ohledem na druhé posouvání hlásek liší od hornoněmeckých nářečí tím, že v nich hlásky zůstaly bez posunu. Tato opozice bývá považována za zrod nizozemštiny a je dodnes při čtení nizozemských textů patrná.

Přednáška se zaměřuje nejen na druhé posouvání hlásek a na další staronizozemské hláskové zákony, ale i na morfologická a syntaktická specifika staré nizozemštiny, kterými se nizozemština vymezila od (horno)německých nářečí. Na základě těchto rozdílů se přednáška pokusí nastínit odpověď na otázku, kdy můžeme mluvit o zrodu nového jazyka a do jaké míry přitom mohou hrát roli i mimojazykové faktory.