|
Doc. Jiří Buriánek: Nástin volebního programu |
Vážení kolegové, vážené kolegyně,
vposledních dnech jsem pod vlivem výsledku voleb kandidáta na funkci děkana a díky působení opakujících se podnětů některých kolegů, jejichž hlasu si vážím, znovu a mnohem vstřícněji začal uvažovat o přijetí nominace na tuto funkci . Zdá se mi, že se k této roli, jakkoli zřejmě není příliš atraktivní, musí postavit čelem zejména střední generace. Kjejímu naplnění však bude nový děkan potřebovat podporu nejen svého týmu obdobně odhodlaných proděkanů, ale celé fakulty . Nemusím snad připomínat poměrně silně pociťovanou potřebu výrazných změn vrámci fakulty, navíc mne mé čerstvé zkušenosti způsobení vAkademickém senátu UK a předtím vRadě vysokých škol utvrzují vtom, že značné tlaky na tyto změny budou přicházet i zvenčí. Vtéto situaci bude třeba prokázat značný analytický potenciál , schopnost stimulovat a moderovat celofakultní diskusi o významných strategických otázkách , a vneposlední řadě také schopnost vyjednávat srektorátem, jehož vliv na univerzitní dění ze zákona posílil. Tuším, že bude také zapotřebí odvahy přiznávat si nepříjemné věci.
Sohledem na měnící se vnější podmínky si troufnu tvrdit, že vdaném okamžiku nejsou až tak důležité elegantní programy, jako tvořiví lidé , kteří dokážou promýšlet varianty postupu do všech – očekávatelných i skrytých – důsledků. Pokud chceme něco podstatného změnit, pak musíme modifikovat některé zaběhané zvyklosti na všech úrovních (včetně vedoucích pracovišť, studentů i aparátu fakulty), a to jednoznačně směrem k vyššímu výkonu . Za klíčovou považuji schopnost dosahovat konsensu založeného na vystižení obecného zájmu , a to vkontextu a v kontinuitě historických tradic naší fakulty. Ostatně: bude třeba respektovat i tu okolnost, že vedle struktury řízení zde musí fungovat také ona specifická a relativně nezávislá soustava odborné kompetence a autority.
Přiznávám, že zvládnutí těchto náročných úkolů je pro mne svého druhu výzvou. Ještě naléhavěji si uvědomuji, že této fakultě vděčím za většinu ztoho, co jsem vživotě dosáhl. Cítím tedy závazek zvýšit objem splátek za poskytnutou investici. Má dosavadní zdrženlivost vyplývala znázoru, že pro realizaci žádoucích změn potřebuje nový děkan o něco silnější legitimitu , o něco silnější podporu „zdola“, než je obvyklé včasech poklidnějších. Pro mne osobně je pak stále živá otázka, zda by vdnešních poměrech bylo pro fakultu únosné, aby vjejím čele stanul bývalý člen KSČ. Těm, kteří na fakultě před rokem 1989 nepůsobili, musím připomenout, že jsem byl vposledním období předsedou jedné zdílčích organizací. Stejně tak je faktem (arciť ambivalentně interpretovatelným!), že jsem se stal docentem až vroce 1993 a že jsem vposledních deseti letech úspěšně absolvoval jak na fakultě, tak ve funkcích vsociologické obci řadu legitimizačních procedur. I když se občas stylizuji do role chladného pragmatika, nejsem přesto natolik inertní, abych ktěmto otázkám ztratil citlivost.
Ztohoto důvodu se obracím nejen na ty, kteří mi již důvěru vyslovili, ale na celou akademickou obec fakulty , aby se otevřeně vyjádřila ktomu, zda by pro ni byla za těchto okolností moje kandidatura přijatelná . Cítím přitom, že obvyklé nominační rituály vsobě nesou určité prvky formálnosti. Stejně tak nechci, aby mi kdokoli vystavoval jakýsi bianco šek na zvolení. Názor jednotlivých pracovišť – ať kladný, anebo záporný – by mi však velmi pomohl vkonečném rozhodnutí kandidovat a vstoupit do korektní soutěže o hlasy senátorů.
Nikoli kvůli sobě, ale kvůli možnosti vybrat si ty nejvhodnější osobnosti za proděkany, bych rád poznal i Váš názor na funkčnost toho článku Statutu , který striktně zakazuje souběh funkce proděkana spozicí vedoucího pracoviště. Nevím, zda vpředchozím období někde vznikly komplikace tohoto druhu, vím však, že na fakultě nenalézáme zrovna přebytek lidí spotřebnými zkušenostmi zřídicí práce. Jedním zmých cílů do budoucna je promýšlet koncepci akademické kariéry, hledat mechanismy pružnější reprodukce vedoucích pracovníků, ovšem včetně záruk možností návratu kpůsobení voboru , včetně poskytnutí šance i „malým“ oborům podílet se na řízení a správě. Souvisí to i sotázkou skutečné demokratizace života na fakultě , s odstraněním byť jen náznaků klientelismu.
Omlouvám se za poněkud naléhavější tón mé prosby, ale čas vyžaduje rychlá rozhodnutí. Mimořádně cenné budou zprávy doručené do 23. 12.! Nástin svého programu předložím samozřejmě po tomto datu. Čím menší je má šance na poklidné strávení blížících se svátků, o to více Vám přeji klid, pohodu a alespoň trochu štěstí pro dny příští i pro celý nový – a nepochybně tak trochu „magický“ – rok.
Spozdravem a spoděkováním za podporu
Doc. PhDr. Jiří Buriánek, CSc.
vedoucí katedry sociologie
Praha, 15. 12. 1999
