Podnětem k zrodu bibliografie téměř před půl stoletím bylo zjištění, jak málo se toho ví v Itálii o Slovanech a jejich vztazích k Západu, v tomto případě k Itálii. Dlouhou a často nesnadnou prací – excerpcí kartoték, katalogů knihoven, nejrůznějších sbírek dokumentů, programů i ročenek divadel, časopisů, novin i speciálních monografií – se editorce Jitce Křesálkové podařilo shromáždit materiál, jehož menší část vyšla již v r. 1991 v Miláně a obsahuje knižní překlady děl italských autorů vyšlé v Československu od počátků knihtisku do r. 1991. Vzhledem k tomu, že v posledním čtvrtstoletí pominuly dřívější společenské překážky a v Čechách i na Slovensku byly vydány stovky překladů z italštiny, revidované a aktualizované znění této části dostalo svůj smysl.
Bibliografie obsahuje často starší tituly, které se v online katalozích prozatím nenajdou, a také všechny přeložené spisovatele, které se podařilo zjistit, bez ohledu na jejich význam, o nichž podává alespoň základní data. Italská literatura je zde pojata od svého počátku, to znamená, že zahrnuje nejen autory píšící italsky (tj. v „lingua volgare“), ale i ty, kteří používali latinu, případně oba jazyky, a v nejširším měřítku. Zaznamenána jsou tedy díla, jež byla do češtiny nebo slovenštiny přeložena jak z latiny, tak z italštiny. Původní materiál byl zrevidován, opraven a doveden až do současnosti, do r. 2015 včetně, částečně i 2016, a systémově překoncipován. Prosté chronologické uspořádání děl u každého autora bylo změněno: za prvním vydáním překladu díla následují nejen jeho vydání (přetisky) další, ale i novější publikované verze, takže čtenář získává přehled o tom, kdo se uvedeným autorem zabýval. Pokud jde o žánr, bibliografie zahrnuje nejen prózu a poezii, ale i divadlo, umění, literaturu filozofickou, náboženskou, vzdělávací, populárně naučnou, spisy pro děti a mládež i publicistiku, včetně detektivek.
Každá bibliografická pozice obsahuje základní data o autorovi, o originálu i překladu a jeho vydání či provedení (jméno divadla a jeho sídlo, datum premiéry a jména dirigenta a režiséra). Kromě předmluvy a ediční poznámky je kniha opatřena rejstříkem překladatelů a autorů úvodů, doslovů a poznámek i cenným rejstříkem chronologickým a česko-italskými seznamy divadel a vydavatelů uvedených pro úsporu místa zkratkami.
Italská literatura v Čechách a na Slovensku
Jitka Křesálková
Univerzita Karlova, Filozofická fakulta; Praha 2017
978-80-7308-720-3
644 s., 550 Kč / 468 Kč (studenti a zaměstnanci FF UK)
|
Jitka Křesálková (* 1924) po studiích na Univerzitě Karlově (doktorát ze slovanské filologie) pracovala jako redaktorka v nakladatelstvích Práce a Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (později Odeon). Od roku 1966 působila v Itálii, nejprve jako lektorka českého jazyka na Státní univerzitě v Miláně, v letech 1971–1997 jako profesorka slovanské filologie na univerzitě v Bergamu. K jejím nejdůležitějším publikacím patří vydání rukopisného slovníku z 15. století, zachovaného ve Vatikánské knihovně, Il vocabolario quadrilingue latino-veneto–ceco–tedesco (Cod. Pal. lat. 1789) (Bergamo 1984), bibliografie překladů z italštiny do češtiny a slovenštiny La letteratura italiana in Cecoslovacchia (Milano 1991), soupisy knižních vydání ruského spisovatele Bunina z let 1891–1990 a jeho prací v časopisech, almanaších a sbornících 1887–1987 (Ivan Aleksejevič Bunin, Praha 2007 a 2011, obě bibliografie sestaveny v ruštině). Z autorčiných závažných studií: Aspetti della fortuna del Petrarca in Boemia (ve sb. Petrarca e il petrarchismo nei paesi slavi, Zagreb 1978, s edicí rukopisu 30 sonetů přeložených F. J. Vackem Kamenickým na začátku 19. století), Viaggio attraverso la Sicilia di Karel Bořivoj Presl (1817) (ve sb. Viaggio nel Sud III. Il profondo Sud. Calabria e dintorni, Geneve 1995, + edice Preslova rukopisného pojednání o Sicílii ve formě dopisů bratrovi, Briefe in die Heimat geschrieben auf einer Reise durch Sizilien und Italien ve sb. Il diario del viaggio in Sicilia di K. B. Presl, Palermo 2007) nebo pojednání o cestách mezi Benátkami a střední Evropou v 16. století I pellegrini „veneziani“ del Quattro‑Seicento provenienti dal centro‑nord d’Europa (ve sb. La Dalmazia nelle relazioni di viaggiatori e pellegrini da Venezia tra Quattro e Seicento, Roma 2009). |
