Univerzita Karlova každoročně uděluje Bolzanovu cenu za mimořádně objevné vědecké práce. V 30. ročníku uspěla v kategorii společenských věd disertační práce Šíření vojenské teorie v raném novověku: Vojenské příručky vytištěné ve střední Evropě v letech 1550–1650. Její autorkou a zároveň laureátkou ceny je dr. Klára Andresová, absolventka doktorského programu Informační věda: Dějiny knižní kultury na FF UK.
![](https://www.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/2024/04/HYN_2365-1024x684.jpg)
Čím vás téma vojenských příruček raného novověku ve střední Evropě zaujalo natolik, že jste se rozhodla věnovat mu disertaci?
Vojenskými příručkami jsem se zabývala již v rámci bakalářského a poté magisterského studia historie na FF UK. V jejich textech a ilustracích jsem tehdy hledala především odpovědi na otázky týkající se každodennosti vojáků a jejich rodin. Tím jsem se s žánrem seznámila a objevila potenciál pro jeho využití v rámci různých vědních oborů – nejen historie nebo dějin knižní kultury, ale třeba i archeologie či dějin umění. Pochopila jsem, že pozornost si zaslouží nejen obsah daných knih, ale i otázky, kdo a proč tato díla psal, kdo ilustroval, kdo je četl nebo jestli měly nějaký reálný dopad na dobové válečnictví. Má disertační práce měla být jakýmsi prvním krokem podniknutým v rámci hlubšího výzkumu vojenských příruček. Tímto krokem je důkladná charakteristika tohoto žánru a jeho dílčích aspektů a bibliografický soupis relevantních knih doplněný jejich základním popisem.
Středoevropskými vojenskými příručkami raného novověku se zatím mnoho badatelů nezabývalo. Jak byl v tomto ohledu výzkum složitý?
Je to tak, vojenským příručkám se důkladně věnoval na konci 19. století Max Jähns a jeho dílo je dodnes inspirativní. Málokdo na něj však navázal. Dnes již mají badatelé k dispozici různé bibliografické databáze, s jejichž pomocí mohou dohledávat spisy relevantní pro svůj výzkum. Databáze se však průběžně vyvíjejí a do dokonalosti mají daleko, proto je třeba veškeré výsledky ověřovat a doplňovat o informace získané v tištěných zdrojích nebo přímo v knihovnách, které staré tisky vlastní. Takových knižních sbírek jsem v rámci práce na projektu navštívila několik – ať už ve střední Evropě nebo ve Velké Británii. Jakmile jsem vytvořila soupis knih, které mě zajímaly, mohla jsem je prozkoumat z hlediska předběžně vytyčených tezí.
![](https://www.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/2024/05/30-D-7-619x1024.jpg)
![](https://www.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/2024/05/2-D-37-625x1024.jpg)
Díky tomu tedy máte do tohoto žánru hluboký vhled. Kdo tyto příručky v době jejich vzniku četl a k čemu jejich čtenářům měly posloužit?
Většina vojenských příruček vydaná před polovinou 17. století byla určena příslušníkům šlechty a měšťanských elit. Vypovídají o tom nejen předmluvy daných knih, ale i fakt, že převládající velkoformátové, bohatě ilustrované a typograficky kvalitní publikace byly finančně nákladné a mohl si je dovolit zakoupit jen málokdo. Mladíci ze zámožnějších rodin tyto knihy využívali k přípravě na důstojnickou kariéru při samostudiu nebo jako učebnice ve vojenských školách. Mnohé exempláře vojenských příruček však čtené nikdy nebyly, jelikož jejich hlavní funkcí v rámci palácových knihoven bylo prezentovat své urozené majitele jako válečníky, a to bez ohledu na to, zda jimi skutečně byli. Zhruba od 40. let 17. století se vedle těchto reprezentativních svazků začaly objevovat také levnější spisky kapesních formátů, které mohli důstojníci a poddůstojníci využívat přímo při výcviku nových rekrutů.
V práci jste se věnovala typologii vojenských příruček. Jak jste postupovala při jejich tvorbě?
Ve své práci jsem charakterizovala šest subžánrů vojenských příruček, s nimiž se bylo možné setkat před polovinou 17. století. Traktáty o vojenství představovaly určitý relikt středověkého písemnictví, jednalo se většinou o latinsky psaná zamyšlení nad podstatou války. V tištěné produkci se také nikdy příliš neprosadily vedle praktičtějších vojenských spisů, z nichž ve střední Evropě většina vycházela v němčině. Knihy vojenské matematiky, které též nebyly příliš početné, dokládají postupně se rozmáhající přístup k válečnictví jako k vědě: zpočátku se jednalo pouze o jednoduché tabulky, v nichž mohli důstojníci dohledat, jak rozestavět konkrétní počet mužů do čtvercových formací. Později šlo o pokročilejší učebnice, které prostřednictvím výkladu i početních úloh přibližovaly využití matematiky v různých aspektech vojenství. Dělostřelecké spisy zpočátku obsahovaly především recepty na výrobu střelného prachu, později se zaměřovaly i na ovládání zbraní, charakteristiku role dělostřelectva v dobových armádách a jeho taktického a strategického využití.
Knihy pevnostního stavitelství se věnovaly plánování, výstavbě, využití, obraně a obléhání stálých i dočasných fortifikací. Díla o vojenské správě charakterizovala práva a povinnosti jednotlivých osob u armády – vojáků všech hodností i nebojující složky vojska, do níž patřili úředníci, trhovci, řemeslníci nebo ženy doprovázející armádu. Tyto knihy mnohdy obsahovaly také ukázky vojenských řádů a zabývaly se problematikou zajištění vojska na tažení i ve vojenském táboře. Teprve na přelomu 16. a 17. století se objevily publikace o „vojenském umění“, které popisovaly ovládání zbraní a součinnost vojáků v jednotkách, věnovaly se dobovým taktikám a strategiím a obsahovaly též kapitoly o vojenské správě.
Vojenské příručky jste zkoumala také z hlediska typu vojska, pro které byly určeny, a regionu, ze kterého pocházejí. Je nějaká příručka konkrétního autora z určité oblasti, kterou byste ráda vyzdvihla?
Z hlediska vlivu na šíření dobové vojenské teorie stojí rozhodně za zmínku německý autor Johann Jacobi von Wallhausen, jehož nejvýznamnější díla vyšla tiskem v posledních letech před vypuknutím třicetileté války. V době, kdy většina spisovatelů publikovala jedinou vojenskou příručku, se Wallhausen stal autorem osmi různých vojenských manuálů a několika dalších militárních spisů, z nichž se některé dočkaly nejen většího množství vydání, ale i překladů do různých evropských jazyků. Jako zkušeného válečníka ho předcházela pověst, díky čemuž se stal ředitelem první evropské vojenské akademie založené roku 1617 v německém Siegenu. Z celoevropského hlediska bylo nejvlivnější jeho Kriegskunst zu Fuss, tedy Vojenské umění pěchoty, vydané prvně roku 1615. To se dokonce v polovině 17. století stalo první vojenskou příručkou vytištěnou v Rusku, i když bez jakéhokoliv reálného vlivu na tamní vojenskou kulturu.
Vaše disertační práce se zaměřila i na samotné ilustrace příruček. Existuje vizuální prvek, který vás konkrétně zaujal?
Pro dnešní badatele jsou fascinujícím pramenem soubory ilustrací zobrazující jednotlivé kroky v ovládání tehdejších zbraní, s jejichž pomocí je možné dobové postupy rekonstruovat v praxi. Z podobného důvodu jsou zajímavá také schematická vyobrazení vojenských cvičení různě velkých vojenských těles. Já jsem se v minulosti ve větší míře zabývala ilustracemi vojenských táborů, které jsou výborným pramenem pro poznání některých aspektů každodenního života tehdejších vojáků. Z knihovědného a uměnovědného hlediska pak považuji za pozoruhodné úvodní ilustrace, například ryté titulní listy, jejichž smysl nebyl v první řadě naučný, ale komerční: jednalo se většinou o kompozici několika obrazových prvků, které přibližovaly obsah knihy a lákaly potenciálního čtenáře k nákupu díla.
Nedávno jste převzala Bolzanovu cenu, dokončila jste doktorát, co plánujete v nadcházející době? Pracujete na nějakém novém tématu?
V současnosti pracuji na úpravě své disertační práce pro její publikování v jednom uznávaném zahraničním nakladatelství, které o ni projevilo zájem. Společně se zahraničním kolegou, který se odborně věnuje podobným tématům jako já, finalizuji kapitolu o německých vojenských manuálech v druhé polovině 17. století z hlediska kulturních dějin technologie. Ani v rámci dalšího výzkumu téma vojenských příruček prozatím opouštět nehodlám. Poté, co jsem analyzovala jejich středoevropské tisky, bych se chtěla blíže podívat na jejich rukopisy uložené ve vybraných historických knižních sbírkách. V rámci výzkumu v konkrétních knihovnách bych pak také ráda zjistila něco víc o reálném dobovém využití těchto knih.
Mgr. et Mgr. Klára Andresová, Ph.D., vystudovala české raně novověké dějiny a knihovědu na FF UK. V rámci doktorského studia dějin knižní kultury na FF UK vypracovala dizertační práci na téma vojenských příruček raného novověku ve střední Evropě. V současné době působí jako vědecká pracovnice Oddělení pro soupis a studium rukopisů se zaměřením na militaria v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR.
Bolzanova cena podporuje vědeckou výchovu a odbornou přípravu studentů Univerzity Karlovy již více než třicet let. Soutěžní práce, které přihlašují sami studenti, posuzuje komise pro udělení ceny, jež je složena z členů jmenovaných rektorem. V letošním ročníku komise hodnotila několik desítek přihlášených prací. Laureáti získali spolu s diplomem i finanční odměnu.
Text: Štěpánka Zelenková Semecká
Foto: Použité fotografie jsou zapůjčeny se souhlasem Národního muzea – Sbírky starých tisků / oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea.