Mgr. Robert Roreitner z Ústavu filosofie a religionistiky FF UK převzal 7. dubna 2025 při příležitosti výročí založení UK ocenění za sérii čtyř rozsáhlých a úzce provázaných studií vydaných v prestižních časopisech Apeiron, Phronesis, British Journal for the History of Philosophy a Oxford Studies in Ancient Philosophy. Ty navazují na monografii Aristotle on the Essence of Human Thought publikovanou v Oxford University Press na konci roku 2024. Studie společně prohlubují a proměňují naše porozumění teoriím lidské racionality v antickém myšlení.
Robert Roreitner svým výzkumem vrhá nové světlo na koncepci lidského rozumu a podmínek jeho rozvinutí. Tato koncepce byla v návaznosti na Aristotela rozpracována pozdějšími příslušníky aristotelské školy a je v určité míře v pozadí většiny pozdně antických, středověkých, a do značné míry také novověkých teorií. Pod hlavičkou Univerzity Karlovy publikoval během jediného roku tři studie, a to nebývale rozsáhlé, ve třech dlouhodobě nejuznávanějších časopisech pro antickou filozofii. Výjimečnost tohoto počinu dokazuje fakt, že od roku 1989 vyšla doposavad pouze jedna studie českého akademika s afiliací k UK v každém z těchto časopisů.
Studie s názvem „Human Ontogeny in Aristotle and Theophrastus“ publikovaná v jednom z nejuznávanějších časopisů pro antickou filosofii Apeiron předkládá novou rekonstrukci raného aristotelského pojetí podmínek lidské racionality. Klade přitom důraz na samotný počátek lidského vývoje v rámci aristotelské embryologie. Ukazuje, že Theofrastovy málo studované texty obsahují svébytnou a v mnohém plausibilní alternativu k výkladům, které dominují aristotelskému bádání od pozdní antiky dodnes.
Další studie nazvaná „Naturalizing Nous? Theophrastus on Nous, Nature, and Motion“ publikovaná (ve spolupráci s Andreou Falconem z Concordia University Montreal) v prestižním časopise pro antickou filosofii Phronesis nabízí nový pohled na notorickou otázku vztahu raného aristotelského pojetí racionality k naturalismu. Ukazuje, že Theofrastos se na rozdíl od Aristotela k naturalismu explicitně hlásí – ale že jde o naturalismus záměrně rozvolněný, který ponechává sféře lidského myšlení značnou míru svébytnosti.
V nejprestižnějším časopise pro antickou filosofii Oxford Studies in Ancient Philosophy publikoval Robert Roreitner rozsáhlou studii „Thought ‚From Without‘: The Role of the Agent Intellect in Alexander’s De Intellectu“. Ta nabízí nový pohled na notoricky obtížnou otázku vztahu lidského a božského rozumu v aristotelské tradici a zároveň na způsob, jak toto pojetí ovlivnilo klíčový myšlenkový proud pozdní antiky, tedy novoplatonismus.
Jeho monografie Aristotle on the Essence of Human Thought se zabývá Aristotelovou definicí lidské schopnosti rozumového myšlení nous, kterou rozvinul v De anima. Pro Aristotela je nous principem a konečným explanans všech jevů lidského myšlení. Kniha představuje důkladný výklad De anima III 4–8 jako jediného a uceleného filozofického argumentu.
