Literární vědec, teoretik umění a držitel ceny Magnesia Litera prof. Josef Vojvodík přichází s novým a originálním pohledem na českou poezii. V nové knize Extremum: Poezie výjimečných stavů se akademik z Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK zabývá vybranými českými básníky zejména druhé poloviny 20. století, jejichž tvorbu čte a interpretuje jako poezii „výjimečného stavu“.
S tímto pojmem, známým z „politické teologie“ Carla Schmitta, však autor pracuje v širším kontextu jako s metaforou tvůrčího aktu a samotného básnictví. Zároveň ukazuje, že poezie je také jedinečným zdrojem a médiem poznání. Básníci, jejichž poezií se prof. Vojvodík zabývá, takovou extrémní zkušeností různými způsoby prošli: ať již šlo o schizofrenní symptom (v případě Zbyňka Havlíčka, klinického psychologa v psychiatrických léčebnách), zkušenost z odboje a věznění za německé okupace (Robert Konečný), traumatizující zkušenost dlouholetých politických vězňů komunistického režimu (Josef Kostohryz a Václav Renč) nebo o politickou situaci vynuceného exilu (Ivan Diviš).
“Post-vězeňská poezie Josefa Kostohryze a Václava Renče, o níž je v této knize také řeč, je příkladem katarzních a terapeutických možností poezie. Jejich básnická recepce antických mýtů vede doslova od fyzické a psychické zkušenosti s terorem a násilím k poezii, vztáhneme-li se k „práci na mýtu“ (Arbeit am Mythos) Hanse Blumenberga, který ukazuje, že spojení násilí a hrůzy, které je archaickému mýtu vlastní, rozvinulo ve svém dalším vývoji jinou sílu a novou kvalitu, totiž poezii. (…) Formy vyprávění, proměna archaických mytologémů v příběhy a jejich generování poezií asimilovaly původní terror antiquus, pra-původní hrůzu, potenciál násilí archaických mýtů, aniž by však umírňovaly nebo oslabovaly – také pokud jde o poezii jmenovaných básníků – traumatizující zkušenosti a tíži prožitého.”
(Josef Vojvodík, Úvodem: poezie jako „mezi‐svět“ – extrém, dobrodružství, poznání)
Knihu si můžete zakoupit v e-shopu Vydavatelství FF UK.
Prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A., (*1964), je český teoretik a historik umění, editor a překladatel. Působí na Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK. Zabývá se českou a světovou literaturou zejména 20. století, uměním baroka i vztahem mezi literaturou, výtvarným uměním a filozofií. Ve svých textech kombinuje znalosti z oblasti teorie a dějin umění, filozofie, mytologie, psychologie i klinické psychiatrie. Svou první monografii Od estetismu k eschatonu (Academia, 2004) věnoval postavě básníka Otokara Březiny. V textu Imagines corporis (Host, 2006) studoval zobrazování těla v české moderně a avantgardě. Za knihu Povrch, skrytost, ambivalence (Argo, 2008) o manýrismu, baroku a avantgardě obdržel prestižní cenu Magnesia Litera. Jako editor se podílel například na vydání Hesláře české avantgardy (Vydavatelství FF UK, 2011), Dějinách nové moderny 2 (2014) nebo na antologii Jan Zahradníček. Čtení o básníkovi z let 1930–1960 (2018).
