Letošním laureátem Ceny Miloslava Petruska za významný přínos k formování veřejného obrazu Univerzity Karlovy se stal Filip Liška, koordinátor podcastového studia Kampus Hybernská. Cena je udělována za pozitivní počin, který významně ovlivňuje vnímání univerzity veřejností, již od roku 2013.
Podcastové studio Kampus Hybernská v současné době hostí téměř pět desítek podcastů. Jeden z nejúspěšnějších s názvem Balast, jehož je Filip Liška spoluautorem, nabízí k poslechu řadu témat napříč obory i děním na fakultě. Prvotní myšlenka založit zmíněný podcast se zrodila během pandemie covidu, kdy byl čas vymýšlet nové projekty. Nápad se ukázal jako úspěšný a od té doby si získává čím dál větší oblibu.
Filip Liška v rámci své práce pro Kampus doceňuje zejména tzv. „třetí roli univerzity“, tedy službu společnosti, kterou vnímá jako inkluzivní prvek a považuje ji za velmi důležitou právě při podobných studentských aktivitách na půdě univerzity. Jak vnímá další rozvoj směrem k udržitelnosti a popularizaci univerzitní vědy prostřednictvím podcastů?
Nedávno jste uvedl, že univerzita má ve studentských aktivitách přímo fenomenální rezervoár potenciálu. Můžete blíže představit aktivity, které vás napadají v souvislosti s tímto výrokem?
Myslím, že dobrým příkladem je celý Kampus Hybernská. A nejde jen o naše studio. Studenti zde mají hodně prostoru se angažovat, ať už v rámci svých spolků nebo dalších aktivit spojených s iniciativou Studentská Hybernská. Ale ta moje původní poznámka měla spíš obecnější charakter. Studenti a studentky mají často silný vztah ke své alma mater a mnohdy velmi dobré nápady, jak ji reprezentovat. Ať už mediálně, odborně nebo třeba sportovně. Zatím ale můžu mluvit jen o potenciálu. Někdy studujícím chybí potřebný prvotní impuls. Univerzity a fakulty by měly dávat najevo, že je studentské iniciativy zajímají, aby ten první a leckdy nejtěžší krok studujícím ulehčily.
Vidíte aktuálně v popularizaci univerzitní vědy nějaké bílé místo, které by mohl nebo měl někdo zaplnit?
Co se týká konkrétních oborů, tak těch bílých míst je určitě ještě hodně. Obecně si ale myslím, že by se popularizace vyjma standardního informování o nových poznatcích a zjištěních měla soustředit hlavně na přenášení univerzitního způsobu myšlení. Základním předpokladem vědy, a obzvlášť té humanitní, je umění zvládat přemýšlet a žít v komplexitě naší složité reality. A v současné společnosti vidíme, že to je mnohdy problém. Ať už jsou to debaty o environmentálních výzvách, izraelsko-palestinském konfliktu nebo nedávno o evropské integraci. To vše jsou komplexní záležitosti, které nelze řešit jednoduchými černobílými schématy. To je podle mě zásadní role popularizace vědy, která by měla být více akcentována.
Témata podcastů vznikajících v Kampusu mají široký záběr. Myslíte, že přesto stále existuje prostor pro zpracování nových námětů? Co by podle vás stálo za zpracování?
Na předávání cen Podcast roku jsem se dozvěděl, že za poslední rok v ČR vzniklo přes 1100 nových podcastů. Musím se smát, protože v kontextu vaší otázky mi přijde, že už snad ani žádné další téma není. A je pravda, že i u nás ve studiu se často témata dublují. Výhoda je, že podcast je velmi variabilní a kreativní formát. Podobná témata se tak dají velmi různě zpracovat. To mě baví na podcastech sledovat nejvíc. Jak se vyvíjejí po kreativní stránce.
Do tvorby oblíbených univerzitních podcastů je zapojeno mnoho lidí, určitě zde ale bude prostor pro další rozvoj. Chystáte se aktivně oslovovat studenty, aby se utvořila stabilní komunita, která se bude dál vzájemně učit a rozvíjet?
Vytvořit komunitu kolem podcastového studia je pro nás v Kampusu takový dlouhodobý cíl. Zatím jsme ve fázi, kdy stále rosteme a nabíráme další uživatele studia, takže není úplně potřeba někoho aktivně oslovovat. Někdo je zaměřený spíše technicky, někdo se více soustředí na dramaturgii nebo kreativní stránku podcastu. Bylo by fajn, aby se z našich uživatelů stala komunita, která se bude jednotlivé elementy podcastu vzájemně učit.
Má myšlenka komunity kolem nahrávacího studia již konkrétní podobu? Bylo by zde uplatnění pro principy peer podpory? Nebo jak byste to blíže přiblížil?
Dá se to určitě nazvat jako peer podpora. Ale zároveň ve studiu působí i zkušenější tvůrci, kteří mohou provázet nováčky. Nejradši bych byl, aby to v konečné fázi fungovalo nějak decentralizovaně, kdy se jednotliví uživatelé spolu domluví a vymění si zkušenosti. Ale představuju si i více organizovaná setkání ve větším počtu projektů, například formou mastermindů – setkání, na kterých se účastníci vzájemně podporují v úspěchu a osobním rozvoji.
Hledáte momentálně zájemce do produkčního týmu? Jaké pozice byste případně ocenili doplnit a co by bylo náplní práce?
Se zvětšujícím se počtem tvůrců roste i produkční vytíženost. Určitě by bylo fajn tým nějak rozšířit. Nejlepší by ale bylo, kdyby se takový produkční tým studia rekrutoval právě z té komunity tvůrců. Někteří tvůrci se už zapojují a pomáhají například s drobnými opravami. Zároveň jsou to lidi, kteří tam již nahrávají a mají ke studiu vztah. Studio funguje bezplatně a je dost otevřené, myslím, že tohle je dobrá možnost, jak mu něco vrátit.
S jakou motivací se setkáváte při práci s novými zájemci? Zaznamenal jste prvek, který by je spojoval a dával jim tvůrčí impulzy?
Většinou je tam motivace hodně podobná. Chtějí reprezentovat svůj obor, popřípadě mají silné téma, které chtějí dále rozvíjet. Menší část si chce hlavně vyzkoušet ten formát podcastu.
Osobní cíle tvůrců a prospěšnost pro společnost v oblasti udržitelného rozvoje se potkávají v podcastu Udržitelná Karlovka. Epizody přibližují agendu environmentality a zelených inovativních přístupů k životu na Univerzitě Karlově. Je toto prostor, kde vidíte rezervoár potenciálu? Čeho byste se osobně rád dočkal v dalších dílech?
Určitě. Tenhle podcast je zajímavý, že na základě jednoho tématu sdružuje lidi napříč celou univerzitou. A to včetně absolventů, u kterých je velmi poučné sledovat, jak se pak rozběhly jejich kariéry. Co se týká dalších dílů, já se vždycky těším na ty hosty. Baví mě jejich životní příběhy a jejich momentální zájmy. Naposled zde byl docent David Hořák z PřF UK, který mluvil o expedicích v Kamerunu. Takže některé díly jsou vyloženě dobrodružné.
Andrea Košanová
