Knižní novinky lze zakoupit se slevou v e-shopu nebo v Knihovně Jana Palacha. Publikace FF UK vycházejí zároveň jako e-knihy, které jsou pro studenty a zaměstnance volně přístupné přes portál elektronických zdrojů ukaz.cuni.cz.
Oldřich Král: Studie z komparatistiky a čínské literatury
Oldřich Král (1930–2018) byl jedním z předních českých sinologů a zakladatelem pražské komparatistiky po roce 1989. Královo rozsáhlé překladatelské dílo zahrnuje nejvýznamnější čínské klasické romány, filozofické spisy i texty věnované malířství. Vedle toho je autorem řady studií sinologických a komparatistických, v nichž čínskou kulturu uvádí do českého prostředí a srovnává ji s kulturou západní. Tato publikace, přichystaná k nedožitým devadesátinám autora, si klade za cíl představit jej jako literárního vědce a přináší široký výběr jeho česky psaných studií. Královy teoretické práce doplňují rozhovory, poskytnuté v posledních letech, v nichž hovoří o svém životě a aktuálním díle. Výbor otevírá předmluva prof. Miroslava Petříčka. K vydání připravila Lucie Olivová.
Ondřej Vojtěchovský a Jan Pelikán: V čase odkvétání
Československo a Jugoslávie v období pozdního socialismu, 1969–1989
Kniha se zabývá vztahy Československa a Jugoslávie v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, kdy v nich vládnoucí socialistické režimy vstoupily do období tzv. pozdního socialismu. Kromě politické roviny kniha sleduje, jak se kontakty mezi oběma socialistickými federacemi odvíjely v širší společenské a kulturní perspektivě. Věnuje se tak fenoménům jako jsou cestování, turismus, pracovní migrace a kulturní výměna. Prostřednictvím analýzy mnohovrstevných vztahů autoři zkoumají vzájemnou reflexi na úrovni vládnoucích elit i širších společenských struktur.
Luboš Merhaut: Cesty polemiky
Význam a proměny žánru polemiky v české literatuře na přelomu 19. a 20. století
Monografie sleduje polemiky v české literatuře na přelomu 19. a 20. století jako svébytný žánr. Zaměřuje se na různorodé případy a typy polemik od poloviny osmdesátých let 19. století do desátých, respektive dvacátých let 20. století: diskuse o národní literatuře, možnosti a proměny pojmu literární revoluce, koncepční hledání modernistické (symbolistní) umělecké syntézy v devadesátých letech 19. století, stranou nezůstává ani polemické i politické pozadí vzniku a působnosti manifestu Česká moderna, Masarykovo angažmá v rámci tzv. hilsneriády, ale například také obraz otevření Obecního domu v roce 1912 v časopisech jako výraz dobové umělecké diskuse.
Anna Schubertová: Stávám se řečí
Smrt a návrat autora v perspektivě filozofie identity
Oslabování role literárního autora v interpretaci je příznačné pro velké množství literárně-teoretických proudů 20. století. Asi nejradikálnější podobu tohoto odmítnutí představuje „Smrt autora“ Rolanda Barthese, na kterou později navazuje Michel Foucault s přednáškou „Co je autor?“. Kniha Anny Schubertové se k úplnému vyřazení autora z interpretace literárního textu staví kriticky a navrhuje alternativní model interpretace založený na teoriích identity Judith Butlerové, Pierra Bourdieua a interpretační metodě Jérôma Meizoze. Tento způsob čtení je v závěrečné části uplatněn při analýze vybraných textů obsahujících sebeprezentace čtyř autorů druhé poloviny 20. století: Bohumila Hrabala, Libuše Moníkové, Milana Kundery a Věry Linhartové.
ODKAZY:
