Novinky Vydavatelství FF UK: praindoevropština, arabistika i mongolské písmo

Dlouho očekávaná Praindoevropština I, II Jana Bičovského je výrazným rozšířením jeho Stručné mluvnice praindoevropštiny (2012). Představuje syntézu současného stavu bádání indoevropské srovnávací jazykovědy v podobě mluvnice rekonstruovaného indoevropského prajazyka, přičemž reflektuje nejnovější poznatky a teorie, včetně autorových, a zasazuje praindoevropštinu do kontextu současné synchronní i diachronní typologie. Druhý svazek doplňuje mluvnici jednak uvedením do historie a metod indoevropeistiky, jednak krátkým shrnutím dokladů a historie indoevropských jazykových větví. Slovníček praindoevropských kořenů a afixů usnadňuje orientaci v prvním svazku i práci s výběrovou chrestomatií ze sedmi nejstarších indoevropských větví, která knihu uzavírá.

Studie Františka Ondráše Arabský román: vznik a vývoj uměleckého žánru (1830–1930) se zabývá formativním obdobím moderní arabské prózy v kontextu arabské kulturní a literární obrody – nahdy. Přináší nový pohled na úlohu arabských obrozeneckých autorů při hledání literárních forem a metod směřujících ke vzniku moderního arabského románového žánru. Cesty arabských obrozenců do Evropy dokládají jejich snahu získat vědomosti nejen o vývoji moderní evropské literatury, ale i celé společnosti. Arabští autoři tak nacházeli v Evropě inspiraci pro svou literární tvorbu a také pro rozsáhlé reformy, které chtěli uskutečnit ve své vlasti (Egyptě, Levantě, Tunisku aj.).

Monografie Al-haraka baraka (Petr Zemánek, Jiří Milička, František Ondráš) předkládá soubor arabských přísloví, užívaných ve středověké arabské literatuře. Přísloví jsou nahlížena z variačního pohledu, s alternacemi, které naznačují možné způsoby rozvoje daných přísloví. Celá kolekce je doplněna detailními informacemi, především údaji o frekvenci výskytu, o století, kdy se dané přísloví poprvé v korpusu objevilo, a částečně také o žánru, ve kterém se poprvé objevilo (tato informace je omezena na Korán a tzv. hadísy). Doprovodné studie se zaměřují na několik aspektů přísloví a jejich užití ve středověké arabské literatuře, na formování přísloví u různých autorů a na průběh obliby vybraných přísloví v čase.

Paleografická čítanka mongolského písma klasického období (17.–20. století) Ondřeje Srby seznamuje s grafickým vývojem rukopisného mongolského písma v období, z něhož pochází většina zachovaných literárních i archivních památek, tj. z období 17. století až první poloviny 20. století. Úvodní část obsahuje uvedení do problematiky vývoje mongolské rukopisné a chronologizaci paleografického vývoje písma v rukopisech neúřední povahy. Praktická část čítanky obsahuje 37 ukázek z rukopisů od poloviny 17. století do dvacátých let 20. století. Zařazeny jsou rukopisy známých děl mongolské klasické literatury, které doplňuje několik naukových buddhistických textů.