Po stopách súdánských lovců, sběračů a pastevců: odkrývání dávné minulosti pohoří Sabaloka v Súdánu
V roce 2009 zahájil Český egyptologický ústav FF UK v Praze interdisciplinární výzkum na území Republiky Súdán. Po téměř půlstoletí se tak čeští egyptologové vrátili do Núbie, jejíž památky a bohatou historii pomáhali zachraňovat v rámci mezinárodní akce UNESCO v 60. letech 20. století. A stejně jako v polovině minulého století se i současné působení české expedice v Súdánu uskutečňuje v rámci záchranné archeologické akce: na Šestém nilském kataraktu v pohoří Sabaloka, které si tým vybral pro své dlouhodobé působení, bude v budoucnosti vybudována přehrada, jejíž vody zaplaví zdejší unikátní přírodní prostředí a na ně vázané archeologické bohatství svědčící o intenzivním osídlení a využívání tohoto regionu během posledních 12.000 let.
Od podzimu 2011 jsou aktivity interdisciplinárního týmu zacíleny na západní břeh Nilu, kde byla české expedici udělena koncese k výzkumu prehistorického osídlení na území v délce 40 km (od vesnice Al-Huqna při severním okraji pohoří až k Wádí el-Abjad směrem na jih proti proudu Nilu). Pozornost českých vědců se během posledních dvou archeologických sezón (podzim 2011, zima/jaro 2012) soustředila na výzkum jihozápadního a západního okraje pohoří Sabaloka v centrální části zkoumaného území, kde byla během krajinného archeologického průzkumu v zimě 2011 identifikována hustá síť osídlení z doby súdánského mezolitu a neolitu (asi 7.000–3.000 př. Kr.) a zaniklé jezero, které bylo v pravěku napájeno nilskými záplavami. V něm dominují dvě lokality. První z nich, jež nese název Liščí kopec, se nachází asi 2 km od současného břehu Nilu na jednom z mnoha výchozů žuly seskupených kolem bývalé jezerní pánve. Druhá lokalita, jež nese označení Sfinga, leží asi 4 km dále na severovýchod na vyvýšené úrovni jednoho z výchozů žuly při severozápadním okraji pohoří v oblasti Skalních měst. Na rozdíl od Liščího kopce postrádá tato druhá lokalita přímou vazbu na Nil, který je odsud vzdálený asi 4 km.
Mimořádnost obou sídlištních lokalit byla potvrzena dosavadními sondážními pracemi. Ty na obou sídlištích odhalily specifickou druhovou skladbu fauny související s vazbou obou lokalit na jiný typ krajiny skýtající odlišné zdroje obživy a unikátní mezolitická pohřebiště s vysokým počtem jedinců obou pohlaví a různých věkových skupin. Tento typ nálezu, který nemá v prehistorické archeologii středního Nilu v Súdánu obdoby, nečekaným způsobem rozšiřuje spektrum otázek a možnosti poznání života súdánských lovecko-sběračských populací před zavedením pastevectví v 5. tis. př. Kr.
Výzkum měnící se sídlištní struktury a strategií obživy v dané oblasti během mezolitu a neolitu doprovází studium souvisejícího vývoje a proměn hmotné kultury. Ta je na obou hlavních lokalitách zastoupena bohatě zdobenou keramikou a nástroji vytvořenými štípáním, broušením či leštěním z širokého spektra kamenných surovin a zvířecích kostí. Soubor doplňují hojné předměty určené pro zdobení lidského těla v podobě korálků a přívěsků z mušloviny, skořápek pštrosích vajec a kosti, zlomky rytými motivy zdobených jehlic a kosmetického náčiní z kosti a v centrálním Súdánu zatím nedoložené artefakty ze zvířecích rohů rovněž opatřené rytou výzdobou.
Na řešení otázek súdánské prehistorie a na celkovém zkoumání a vyhodnocování archeologického a přírodovědného potenciálu pohoří Sabaloka se vedle odborníků z Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze podílí též specialisté z Archeologického ústavu AV ČR, v.v.i., Geologického ústavu AV ČR, v.v.i., Přírodovědecké fakulty UK v Praze, Fakulty životního prostředí UJEP v Ústí nad Labem, Antropologického oddělení Přírodovědeckého muzea NM a dalších institucí.
Archeologický výzkum na jedné z hlavních sídlištních teras na lokalitě Liščí kopec (foto Ladislav Varadzin)
Archeologický výzkum na jedné ze sídlištních teras na lokalitě Liščí kopec (foto Petr Pokorný)
Pohřby mezolitického stáří na sídlištní lokalitě Sfinga v oblasti Skalních měst (foto Ladislav Varadzin)