Kurt Krolop působil na univerzitách v Praze, Halle, Krakově a ve Vídni. Jako host se účastnil konference o Kafkovi na zámku v Liblicích v roce 1963, která se později zapsala do historických knih jako mezník pražského jara. Na následující konferenci v Liblicích v roce 1965 byl autorem jednoho z hlavních příspěvků. V roce 1968 se stal vedoucím oddělení výzkumu pražské německé literatury v Československé akademii věd, které bylo v důsledku normalizace rozpuštěno v roce 1969. Krolop byl nucen vrátit se do NDR, kde zůstal do roku 1989. Politické změny v NDR a Československu mu dovolily opět nastoupit na pozici vyučujícího na Univerzitě Karlově v Praze, kde zůstal až do své emeritury v roce 2000 (titul profesora získal v roce 1990). V dubnu 2007 mu byl udělen na německé ambasádě v Praze Spolkový kříž za zásluhy 1. třídy. V roce 2008 byl vyznamenán rakouským Čestným odznakem Za vědu a umění.
Kurt Krolop se narodil 25. května 1930 v Kravařích v severních Čechách a v letech 1941–1945 navštěvoval chlapeckou střední školu v Litoměřicích. V létě 1946 se rodina musela odstěhovat do bývalé sovětské zóny ve východním Německu, kde složil maturitu na škole Willy Lohmanna v Köthenu (Sasko-Anhaltsko). Potom studoval germanistiku, anglistiku a slavistiku na Univerzitě Martina Luthera v Halle, kde pak tři roky pracoval jako asistent na katedře germanistiky. Od r. 1957 do r. 1962 byl lektorem německého jazyka a literatury na Univerzitě Karlově v Praze, následně působil do r. 1967 jako vedoucí asistent na univerzitě v Halle. V r. 1968 byl jmenován vedoucím oddělení výzkumu pražské německé literatury na Československé akademii věd. Důvodem jeho jmenování byla v první řadě jeho vědecká činnost zaměřující se na pražskou německou literaturu, jež byla zveřejňována v časopise Germanistica Pragensia, který byl vydáván Eduardem Goldstückerem. Nicméně výzkumné centrum se rozpadlo v roce 1969 a v roce 1970 se Krolop vrátil do NDR, kde už nadále nezastával žádnou univerzitní funkci. Zpočátku pracoval pro nakladatelství Volk und Wissen, v letech 1980–1983 byl činný v Institutu pro klasickou německou literaturu ve Výmaru a od r. 1984 v Ústředním institutu pro literární historii na Akademii věd v NDR. Tam se zaměřoval především na historii rakouské literatury 19. století, Johanna Wolfganga Goetha a Karla Krause. Politický převrat v roce 1989 mu umožnil navrátit se jako profesor na Ústav germánských studií na Univerzitě Karlově v Praze. Od r. 1998 do r. 2000 byl hostujícím profesorem na vídeňské univerzitě.
Kurt Krolop je zásadní postavou, díky níž se pražská germanistika znovu začlenila do mezinárodního germanistického výzkumu. Od r. 1990 vyšlo množství studií k pražské německé literatuře a studie ke Karlu Krausovi v souvislosti s pražskou německou literaturou. Od r. 1990 byl Krolop korespondujícím členem Rakouské akademie věd (v r. 1996 získal cenu Wilhelma Hartla Rakouské akademie věd) a členem mnoha dalších asociací, včetně německé Schillerovy společnosti, Sudetoněmecké akademie věd a umění (kulturní cena v r. 1994) a asociace Collegium Carolinum v Mnichově, a čestným předsedou pražské Společnosti Franze Kafky. Od r. 1999 byl také čestným předsedou Goethovy společnosti v České republice. V roce 2005 byl oceněn pamětní medailí Univerzity Karlovy. Některé jeho práce byly přeloženy do češtiny.
